Svěřenský fond se stále častěji stává klíčovým nástrojem pro správu a mezigenerační předání nejen rodinného majetku. Právě v kombinaci s holdingovou strukturou umožňuje efektivně chránit a spravovat majetek a udržet jej pohromadě i v delším časovém horizontu. Při tvorbě svěřenského fondu za tímto účelem je vhodné pamatovat na určitá specifika české právní úpravy a současně zapojit léty prověřená řešení ze zahraničí.
Holdingová struktura je dnes vnímána jako nepsaný standard správy majetkových účastí nejen pro velké korporace. I relativně menší podnikatelé se tyto struktury v různých podobách naučili efektivně využívat.
V praxi pak často vyvstává požadavek na nastavení struktury i pro potřeby budoucího mezigeneračního předání a ochrany majetku v dlouhodobějším horizontu. Vedle využití standardních nástrojů dědického práva jako závěť či dědická smlouva se přímo nabízí využití některé z forem fondových struktur, konkrétně pak institutu svěřenského fondu.
Zakladatel do svěřenského fondu vyčleňuje svůj majetek, například podíl v holdingové společnosti. Tímto krokem přestává být jeho vlastníkem a případná nenadálá událost na straně zakladatele by při správném nastavení již neměla negativně ovlivnit správu holdingu. Do stejného svěřenského fondu je možné vyčlenit i další majetek, zde je však vhodné důsledně zvážit účel fondu a dopady (mj. i daňové) pro budoucí beneficienty.
Vyčlenění majetku do svěřenského fondu představuje jednoduchý a účinný způsob, jak majetek udržet pohromadě i mezi generacemi. Po smrti zakladatele zůstává celý vyčleněný majetek ve svěřenském fondu a ve správě správce, který se o něj stará dle pravidel určených zakladatelem ve statutu svěřenského fondu.
Skutečnost, že zakladatel vytváří svěřenský fond a vyčleňuje do něj majetek již za svého života, je podstatnou předností této formy správy majetku. Zakladatel, přestože již není vlastníkem vyčleňovaného majetku, si může ve svěřenském fondu dle statutem stanovených pravidel ponechat důležitou roli.
Klíčové pro zajištění dlouhodobě funkční správy majetku je správné nastavení a vyvážení práv a povinností jednotlivých aktérů svěřenského fondu, ať již stanovených zákonem (zakladatel, správce, beneficienti) nebo fakultativních, vymezených zakladatelem ve statutu svěřenského fondu (protektor, rodinná rada a další).
Správci svěřenského fondu náleží plná správa vloženého majetku, osoba správce je tedy pro každého zakladatele zcela klíčová. Svěřenský fond může mít správců i více. Vícero správců umožňuje snížit riziko paralýzy svěřenského fondu při absenci jednoho správce, správci mohou mít rozdělené role dle specializací nebo může zakladatel ve statutu fondu určit klíčová právní jednání, ke kterým je třeba společného jednání více správců.
Často volenou variantou je pak i kombinace správce profesionálního a rodinného, ať již přímo z členů rodiny zakladatele či blízkých přátel. Česká právní úprava dokonce výslovně umožňuje, aby byl jedním ze správců i sám zakladatel či jeden z beneficientů. S takovým správcem však musí vždy jednat (a tedy být i jmenován) správce nezávislý, tedy takový, který není současně ani zakladatelem ani beneficientem.
Jakkoliv může více správců usnadnit běžný provoz svěřenského fondu, pro dlouhodobější horizont volí zakladatelé zpravidla i další osoby a orgány, které mají na správu majetku ve svěřenském fondu dohlížet. Práva a povinnosti těchto orgánů je nutné vzhledem k absenci hlubší zákonné úpravy pečlivě vymezit ve statutu fondu, stejně tak jako jejich vzájemné vztahy. Často zřizovaným orgánem je tzv. protektor, jak bývá často označován singulární orgán dohledu, či rodinná rada, jako orgán vícečlenný.
Soukromý svěřenský fond je zřizován ve prospěch obmyšlených osob, tzv. beneficientů. U svěřenských fondů zde diskutovaného typu je vhodné počítat s tím, že okruh beneficientů se může časem měnit, část z nich nemusí být v době vytvoření svěřenského fondu zakladateli známa, a statut by měl obsahovat jasné mechanismy a pravidla pro jejich určení a jmenování, stejně tak jako pro rozsah možného plnění každému z beneficientů.
Obecně platí, že svěřenský fond je poplatníkem daně z příjmu právnických osob. Základním daňovým aspektem, který umožňuje výše popsané využití svěřenského fondu v holdingové struktuře, je osvobození příjmů z podílu na zisku vypláceného dceřinou (holdingovou) společností, pokud svěřenský fond drží v holdingové společnosti alespoň 10% podíl po dobu alespoň 12 měsíců. Zisk tvořený holdingovou společností je tak možné dále vyplácet do svěřenského fondu bez daňového zatížení obdobně, jako je možné vyplácet zisk mezi dceřinými společnostmi a holdingem v holdingové struktuře.
Na vklad majetku do svěřenského fondu, ať již při založení či v průběhu trvání fondu, se hledí jako na vklad do obchodní korporace a nepodléhá tedy dani.
Při vyplácení plnění beneficientům je pak třeba rozlišovat, zda je jim plněno ze zisku svěřenského fondu, nebo z jistiny, tedy z ostatního majetku svěřenského fondu. Vždy platí, že nejprve je třeba plnit ze zisku a až následně z ostatního majetku fondu. V případě plnění ze zisku pak bude takové plnění na straně beneficienta považováno za příjem z kapitálového majetku, v případě plnění z ostatního majetku pak za ostatní příjem.
Zákon umožňuje ve stanovených případech osvobození příjmů beneficienta při plnění ze svěřenského fondu, avšak pouze v případě plnění z ostatního majetku. Zpravidla se bude jednat o plnění z majetku osobám blízkým zakladateli. Správce by měl z tohoto důvodu v okamžiku každé výplaty pečlivě evidovat, zda plní ze zisku či z ostatního majetku svěřenského fondu.
Svěřenské fondy jako vrchol holdingové struktury nejsou módním trendem, nýbrž osvědčeným nástrojem pro správu a ochranu majetku. Při vhodném nastavení dokáží přinést klid zakladateli a jeho rodině a současně i upevnit pozici celé skupiny u bank, obchodních partnerů či investorů tím, že posílí vnímání celé struktury jako dlouhodobého a důvěryhodného subjektu.
